Slapy

„Železnice ve Slapech……? Nic takového tady není a nikdy nebylo.“ To by byla nejspíše odpověď většiny obyvatel obce i jejich návštěvníků na otázku, zdali se dá do Slap dojet vlakem. Dnes víme, že nic takového možné není, ale nechybělo málo a na Slapskou přehradu jsme mohli z Prahy klidně jezdit vlakem a to po trati s profilem přímo horským.
Jak bylo již dříve řečeno  již od poloviny 20. let 20. století se poměrně vážně uvažovalo o výstavbě několika přehrad na Vltavě. Bylo předloženo několik rozdílných projektů, z nichž nejreálněji se jevila výstavba dvou tzv. „Štěchovických přehrad“ ve Svatojánských proudech. Mělo se jednat o 20,1 m vysokou přehradu nad Štěchovicemi a 51,4 m vysokou přehradu u Slap n./Vlt. Právě v souvislosti s výstavbou těchto dvou vodních děl byl současně řešen problém možnosti dopravy stavebního materiálu na obě staveniště. Již v únoru 1928 se na pražském ředitelství pro stavbu vodních cest sešli projektanti, aby řešili tuto ožehavou otázku. Vzhledem ke skutečnosti, že v té době byl středovltavský kraj, ač pouze 30 km od hlavního města, poměrně odříznutý od civilizace a tudíž stav místních komunikací byl pro dopravu skutečně velkého objemu materiálu nevhodný, padla myšlenka na výstavbu železniční vlečky.

Pro napojení vlečky na stávající železniční síť připadaly v úvahu stanice Měchenice a Davle. Uvažovalo se  výstavbě provizorní železniční tratě vedoucí po tělese povltavské silnice z Měchenic do Štěchovic. Ze Štěchovic měla trať pokračovat v poměrně složitých sklonových poměrech a 1 km dlouhým tunelem až na planinu k obcím Slapy a Přestavky.
Ideje štěchovicko-slapské vlečné dráhy se ujal železniční inženýr Miroslav Chlumecký, přednosta stavební správy pro vybudování pražských nádraží, a v letech 1929 – 30 vypracoval pro ředitelství vodních staveb podrobný projekt. Opustil návrh vést dráhu z Měchenic do Štěchovic po povltavské silnici a přiklonil se k variantě napojení vlečky přímo na nádraží v Davli.
V červnu a červenci 1930 byly firmou Köhler a Hervert započaty polní práce pro trasování trati. Trať měla odbočovat ze stanice Davle, náspem překonat zahrady sázavské a mostem 28 m dlouhým překonat Sázavu k Sekance, kterou měla protnout tunelem 55 m dlouhým. Další tunel 12 m dlouhý měla trať překonat u hostince Mandát a přes Šlemín se dostat na Brunšov, kde měla být vystavěna stanice 260 m dlouhá. Vltava zde měla být překročena mostem a kolem štěchovického kostela se dostat na Dolní Buk. Pod vrchy Kolna a Červená Hora byl vyprojektován tunel 1200 m dlouhý, vyúsťující u statku Záhoří u Slap. Trať měla být zakončena v obci Přestavlky, kde byla vyprojektována 260 m dlouhá koncová stanice. Náklady na stavbu této, vpravdě horské trati, byly propočítány na 20 000 000,- Kč. Po dobudování přehrad bylo počítáno s přeměnou trati na trať rekreační, sloužící ke snadnému přístupu široké veřejnosti do Středovltaví.
Bohužel v důsledku hospodářské krize a nevhodných geologických poměrů v místě uvažované přehrady  v říčním km. 151 u Slap bylo od stavby této přehrady upuštěno. Tím samozřejmě padla i myšlenka na zbudování této jistě smělé železniční trati. Pro stavbu přehrady ve Štěchovicích budované v letech 1937–1945 byla tedy nakonec skutečně použita doprava stavebního materiálu po silnici a vodě. Na staveniště  přehrady Slapské (nakonec postavené na zcela jiném místě než bylo původně zamýšleno) byla v letech 1949–1955 použita dvojice visutých nákladních lanovek.